Symbolismus lidského těla - Annick de Souzenelle
Miloslav Šebela francouzské Malvern 2010 Malvern Malvern 448
Tato kniha nám objevuje nový a zároveň prastarý vztah k druhým
lidem i k sobě samému: dokonalé sebepoznání, vědomí, že existují
dva zdroje poznání, mozek a srdce, pochopení, že svět i lidé nutně
dosvědčují nezměrnost božích možností. Zároveň je předobrazem nové
a přece starodávné medicíny; ostatně jak můžeme léčit, nevíme-li z
jakého archetypu vzniká nemocný orgán či pomíjíme-li metafyzické
kořeny...
Tato kniha nám objevuje nový a zároveň prastarý vztah k druhým
lidem i k sobě samému: dokonalé sebepoznání, vědomí, že existují
dva zdroje poznání, mozek a srdce, pochopení, že svět i lidé nutně
dosvědčují nezměrnost božích možností. Zároveň je předobrazem nové
a přece starodávné medicíny; ostatně jak můžeme léčit, nevíme-li z
jakého archetypu vzniká nemocný orgán či pomíjíme-li metafyzické
kořeny nemoci i utrpení a zbavujíce člověka jeho božské dimenze,
"klademe na stejnou úroveň psychologii s ontologií"?
Stojí na předpokladu, že člověk je archetypální bytost. Ve světě,
kde fyzika a metafyzika jsou dvěma aspekty jedné a téže
skutečnosti, kde náhoda je prozřetelností a život se řídí zákony,
tam je nutně každý živý tvor vtělením archetypů, stojících v pozadí
projeveného. Jakožto mikrokosmos, někdy též makrokosmos, spojuje
člověk nebe se zemí; povolán k pojmenování všech tvorů rekapituluje
celé stvoření; vládne všem třem říším, je "stvořen k obrazu
božímu". Každý orgán, struktura, funkce či mechanismus je v určité
rovině pouze vnějším projevem některého ze základních životních
archetypů. Oddělit je od tohoto archetypu, znamená zahradit cestu k
jejich porozumění.
Více informací o produktu
lidem i k sobě samému: dokonalé sebepoznání, vědomí, že existují
dva zdroje poznání, mozek a srdce, pochopení, že svět i lidé nutně
dosvědčují nezměrnost božích možností. Zároveň je předobrazem nové
a přece starodávné medicíny; ostatně jak můžeme léčit, nevíme-li z
jakého archetypu vzniká nemocný orgán či pomíjíme-li metafyzické
kořeny nemoci i utrpení a zbavujíce člověka jeho božské dimenze,
"klademe na stejnou úroveň psychologii s ontologií"?
Stojí na předpokladu, že člověk je archetypální bytost. Ve světě,
kde fyzika a metafyzika jsou dvěma aspekty jedné a téže
skutečnosti, kde náhoda je prozřetelností a život se řídí zákony,
tam je nutně každý živý tvor vtělením archetypů, stojících v pozadí
projeveného. Jakožto mikrokosmos, někdy též makrokosmos, spojuje
člověk nebe se zemí; povolán k pojmenování všech tvorů rekapituluje
celé stvoření; vládne všem třem říším, je "stvořen k obrazu
božímu". Každý orgán, struktura, funkce či mechanismus je v určité
rovině pouze vnějším projevem některého ze základních životních
archetypů. Oddělit je od tohoto archetypu, znamená zahradit cestu k
jejich porozumění.
