Šoa v české literatuře a v kulturní paměti - Holý Jiří a kolektiv
Filip Tomáš Akropolis 2011 Akropolis,Filozofická fakulta UK v Praze Akropolis 312
Téma monografie čtyř autorů z Ústavu české literatury a literární
vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní
polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti
psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české
literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším
literaturám Střední Evropy a také k československému filmu.
Umělecké reprezentaci šoa v l...
vědy Filozofické fakulty UK by šlo shrnout jako "implicitní
polemiku" s tradovaným výrokem Theodora W. Adorna o nemožnosti
psaní poezie po Osvětimi. Tématem je právě šoa/holokaust v české
literatuře s přihlédnutím k literatuře slovenské, dalším
literaturám Střední Evropy a také k československému filmu.
Umělecké reprezentaci šoa v literatuře a filmu se u nás dosud
věnovala velmi malá pozornost, kniha v tomto navazuje na dosud
ojedinělou publikaci Holokaust v české, slovenské a polské
literatuře (ed. J. Holý, 2007). Studie čtyř autorů zkoumají šoa v
literatuře z různých stran, přehledově (Jiří Holý) i detailněji, z
hlediska jednotlivých problémů (pamětní práce kultury - Petr Málek,
šoa z pohledu viníků či traumatičnosti návratu - Jiří Holý) i
autorských osobností a poetik (Michael Špirit se věnuje Josefu
Škvoreckému, Filip Tomáš dílu Arnošta Lustiga a neprávem
opomíjenému Jiřímu R. Pickovi). Shodují se přitom, že jde o téma
zásadní, jehož umělecká reprezentace zasahuje i do hodnotových
otázek současného života. Popsat a pochopit tyto na pohled
nesdělitelné zkušenosti a rozumem sotva pochopitelné události
zůstává pro umění i odborné zkoumání trvalou výzvou bez ohledu na
časový odstup.