RADUZA - PRI MNE STUJ
2003 CD country Indies Happy Trails Radůza 1
Medium:CD - Opět pod producentským dohledem Zuzany Navarové nahrála počátkem února 2003 v pražském nahrávacím studiu Largo svoji druhou desku stále výraznější a populárnější autorka, zpěvačka, harmonikářka, kytaristka, no prostě multiinstrumentalistka Radůza. Hostujícími muzikanty jsou členové kapely Zuzany Navarové KOA František Raba (kontrabas) a Omar Khaouaj (kytary).
Šansoniérka Radůza: Smutek...
Medium:CD - Opět pod producentským dohledem Zuzany Navarové nahrála počátkem února 2003 v pražském nahrávacím studiu Largo svoji druhou desku stále výraznější a populárnější autorka, zpěvačka, harmonikářka, kytaristka, no prostě multiinstrumentalistka Radůza. Hostujícími muzikanty jsou členové kapely Zuzany Navarové KOA František Raba (kontrabas) a Omar Khaouaj (kytary).
Šansoniérka Radůza: Smutek i vzdor:
Zatímco hudební průmysl denně přemítá jak "zaplnit mezery na trhu" (a současně pobrekává nad krátícími se zisky), stranou zájmu velkých nahrávacích společností a tím i masmédií vyrůstají originální tvůrci a interpreti.
Například písničkářka, harmonikářka a snad nejpřesněji šansoniérka Radůza, jejíž album "...při mně stůj" lze bez velkého váhání přiřadit k tomu nejlepšímu, co v roce 2003 v české populární hudbě vzniklo.
Radůze se vyplácí, jak uvážlivě nakládá se svým talentem. Přesně před deseti lety překvapila v pražské Lucerně jako "předskokanka" slavné Suzanne Vega a už o pár měsíců později nahrála živě svou první kazetu Blues?. Pak odolala rychlé kariéře a léta studovala - zpěv i skladbu. V roce 2001 vydané album Andělové z nebe prezentovalo Radůzu jako již hotovou osobnost, jejíž písně mají navíc jistou tendenci zlidovět. Deska "...při mně stůj" je v tomto ohledu ještě "hitovější", aniž by se však z Radůziných písniček vytratila upřímnost, síla výrazu a specifický periferní "šmrnc".
Radůza své nové album poskládala jak z břeskných skladeb typu Jedem, Tam, pod Ještědem nebo Na koníčka vyskočím, tak z křehkých osobních zpovědí jako Ať není mi líto, Bremen či Větře můj. Těžko říci, v jaké z těch dvou tak diametrálně odlišných poloh je Radůza přesvědčivější - v syrovějších, jakousi neomalenost přizvukující harmoniky ctících skladbách se dobře daří emotivnější stránce jejího já, v komorních, převážně kytarou podkreslených písních zas lépe vynikne její textařská obratnost i obraznost.
Ať už ale její písně burácejí nebo hladí, vždy je z nich cítit lehoučký opar smutku. Nikoli smutku odevzdaného, spíš vzdorujícího - nástrahám lásky, osudu. Sama Radůza přece říká: "Ty písně nejsou smutné, jen nejsou veselé."
Účinkují:
Radůza - zpěv, akordeon, kytara, smyčec, pískání, hudba a texty
Omar Khaouaj - kytara (5, 11)
Zuzana Navarová d.T. - činel, zvonek z Radůzina jízdního kola
František Raba - kontrabas (5, 11)
Více informací o produktu
Šansoniérka Radůza: Smutek i vzdor:
Zatímco hudební průmysl denně přemítá jak "zaplnit mezery na trhu" (a současně pobrekává nad krátícími se zisky), stranou zájmu velkých nahrávacích společností a tím i masmédií vyrůstají originální tvůrci a interpreti.
Například písničkářka, harmonikářka a snad nejpřesněji šansoniérka Radůza, jejíž album "...při mně stůj" lze bez velkého váhání přiřadit k tomu nejlepšímu, co v roce 2003 v české populární hudbě vzniklo.
Radůze se vyplácí, jak uvážlivě nakládá se svým talentem. Přesně před deseti lety překvapila v pražské Lucerně jako "předskokanka" slavné Suzanne Vega a už o pár měsíců později nahrála živě svou první kazetu Blues?. Pak odolala rychlé kariéře a léta studovala - zpěv i skladbu. V roce 2001 vydané album Andělové z nebe prezentovalo Radůzu jako již hotovou osobnost, jejíž písně mají navíc jistou tendenci zlidovět. Deska "...při mně stůj" je v tomto ohledu ještě "hitovější", aniž by se však z Radůziných písniček vytratila upřímnost, síla výrazu a specifický periferní "šmrnc".
Radůza své nové album poskládala jak z břeskných skladeb typu Jedem, Tam, pod Ještědem nebo Na koníčka vyskočím, tak z křehkých osobních zpovědí jako Ať není mi líto, Bremen či Větře můj. Těžko říci, v jaké z těch dvou tak diametrálně odlišných poloh je Radůza přesvědčivější - v syrovějších, jakousi neomalenost přizvukující harmoniky ctících skladbách se dobře daří emotivnější stránce jejího já, v komorních, převážně kytarou podkreslených písních zas lépe vynikne její textařská obratnost i obraznost.
Ať už ale její písně burácejí nebo hladí, vždy je z nich cítit lehoučký opar smutku. Nikoli smutku odevzdaného, spíš vzdorujícího - nástrahám lásky, osudu. Sama Radůza přece říká: "Ty písně nejsou smutné, jen nejsou veselé."
Účinkují:
Radůza - zpěv, akordeon, kytara, smyčec, pískání, hudba a texty
Omar Khaouaj - kytara (5, 11)
Zuzana Navarová d.T. - činel, zvonek z Radůzina jízdního kola
František Raba - kontrabas (5, 11)
