Pět jazyků lásky / Gary Chapman

Kniha je určena těm, kdo chtějí ve svém manželství prožít skutečné naplnění a hluboké porozumění. Autor provází čtenáře pěti základními jazyky lásky – pěti oblastmi vztahu, které jsou klíčové pro harmonii. Srozumitelně radí partnerským dvojicím, jak konkrétně přijímat a dávat lásku tak, aby vztahy v celé rodině byly naplněny porozuměním. Potřeba cítit lásku, mít naplněnou citovou nádrž, není pouze dětský fenomén. Potřeba být milován stojí ve středu manželství. Smyslem knihy je zaměřit se na konkrétní projevy lásky, nezbytné pro naše emocionální zdraví. Autor uvádí četné příklady ze své praxe - je poradcem v oblasti manželských vztahů a spolupracovníkem Dr. Campbella.
Ukázka č.1:
Jestliže jste Mrtvé moře a máte schůzku s Bublajícím potokem, čeká vás nádherný večer. Nemusíte se trápit otázkami typu “O čem s ní mám začít mluvit? Jak mám zařídit, aby konverzace nevázla?” Ve skutečnosti nemusíte myslet vůbec na nic. Stačí, když občas pokýváte hlavou a řeknete “hm, hm, skutečně”. Vaše partnerka se už o zbytek postará a vy půjdete domů a budete si říkat, “Je prostě úžasná”. Na druhou stranu jestliže jste Bublajícím potokem a máte schůzku s Mrtvým mořem, váš večer bude neméně nádherný, jelikož Mrtvá moře bývají těmi nejlepšími posluchači na světě. Budete moci bublat tři hodiny. On vás bude pozorně poslouchat, a až půjdete domů, budete si říkat “On je prostě úžasný”. Budete se vzájemně přitahovat. Po pěti letech manželství se ale jednoho rána Bublající potok probudí a řekne si, “Jsme spolu už pět let, a přitom ho vůbec neznám”. A Mrtvé moře si řekne, “Znám ji až moc dobře. Kéž by na chvíli přestala mluvit a dala mi pokoj”. Dobrou zprávou v tomto případě je, že Mrtvá moře se mohou naučit mluvit a Bublající potoky naslouchat. Jsme ovlivněni našimi povahami, ale nemusíme se jimi nechat vláčet. 
Ukázka č.2:
Odpouštění je cestou lásky. Jsem doslova ohromen, když si uvědomím, kolik lidí začíná nový den rozebíráním toho včerejšího. Jsou za každou cenu rozhodnuti přenést si do nového dne všechna selhání a nezdary včerejška a nový, jinak možná nádherný den, si takto předem kazí. “Stále nemohu uvěřit, že jsi to udělal. Myslím, že na to nebudu schopna zapomenout. Nedokážeš si ani představit, jak moc mě to bolí. Nechápu, jak tady můžeš tak spokojeně sedět poté, co ses ke mně tak zachoval. Očekávala bych spíš, že budeš přede mnou klečet a prosit za odpuštění. Opravdu nevím, jestli ti to někdy budu moci odpustit.” Toto nejsou slova lásky, ale hořkosti, zloby a odplaty.