Obrna

Ačkoli paralytická onemocnění existovala už dávno, obrna byla
pohromou začátku 20. století. Paradoxně obrna v 99 % případů
nemá buď vůbec žádné symptomy, nebo je provázena chřipkovými
příznaky, přecitlivělostí na světlo, tuhnutím šíje, ale
nezanechává žádné následky ani se neprojevuje paralýzou. Tehdy
ale mělo onemocnění, šířící se často během letních
měsíců, hrozivé následky jako ochabnutí nohou, ochromené
hrudní svalstvo, a v nejhorších případech se pacienti umisťovali
do tzv. železných plic – obrovského přístroje k usnadnění
dýchání. I když onemocnění během několika týdnů pominulo,
ochrnutí mohlo přetrvávat.
Jedna z teorií tvrdí, že moderní hygiena možná ve skutečnosti
pomohla spustit epidemii paralytické obrny. Vylepšení systémů
odpadních vod značně omezilo případy dětské obrny, která sice
dětem propůjčila imunitu, ale většinou byla neparalytickou formou
onemocnění. Obrnou byl však nakažen historicky velký počet
dospělých a případy paralytické obrny se u této skupiny značně
zvýšily.
První očkovací látky, vyvinuté během 30. let, se ukázaly jako
neúčinné, ve skutečnosti se u mnoha účastníků výzkumu obrna
spíše rozvinula. Ale v pozdních 40. letech se do vývoje vakcíny
proti obrně pustil John Salk, který dříve vyvinul očkovací
látku proti chřipce. Začátkem 50. let proběhly za účasti
téměř 2 miliónů dětí rozsáhlé testy na očkovací látky. 12.
dubna roku 1955 byl za velkého zájmu ohlášen úspěšný výsledek
testů. Do roku 1957 se případy obrny ve Spojených státech
snížily o 90 %.
Přestože v západním světě byla obrna vymýcena (až na hrstku
případů každý rok, všechny související s očkováním nebo
spojené s cestováním), obrna stále přetrvává v Africe, Indii a
v jihovýchodní Asii. Neustávající snahy o prosazení očkovacích
látek ale slibují jednou zcela ochromit infekci obrny. Natrvalo.
Rozměr:
  průměr:  9 cm