Chata jménem Marion - Jiří Slavíček

Chaty a chataři poloviny padesátých let. Už to nejsou ti klasičtí prvorepublikový osadníci, vyznavači přírody a volnosti. Doba se změnila. Do lůna přírody se už neutíká jen za ideály traperského a dobrodružného způsobu života. Je to něco navíc, potřeba očistit se, mít místo, kde člověk bude moci žít po svém. Byť jen krátce, alespoň%n na víkend, vydechnout a zapomenout na složitou dobu, ve které žije. Únik z každodenní reality. Mít kam se vracet, přesunout se do lesů a k řekám do chatových osad.
Neotřelým pohledem zvídavého pražského kluka je vykresleno prostředí i doba ve své barvitosti. S nepříliš praktickým otcem a energickou maminkou, žijícími městským životem bez praktických zkušeností s přírodou a chatařením, naráží na komické, někdy až absurdní situace nového prostředí.